V prvním dílu mého vietnamského deníku jsem popsala, proč jsem si pro stáž vybrala právě Vietnam. Tentokrát se podělím o všechny praktické kroky, které bylo potřeba zařídit ještě před odletem – od víza a pojištění až po ubytování a mobilní data. Byly to nervózní, ale i docela zábavné přípravy, které nakonec tvořily důležitou součást mé cesty.
Odlet jsem měla naplánovaný na druhou polovinu srpna, tedy na samotný závěr letních prázdnin, během kterých mě ještě čekalo několik výletů. Držela jsem se neustále v pohybu – možná i proto, že jsem měla velký strach z tak dlouhé cesty do pro mě zcela neznámé země.
Na vízum jsem si vzpomněla až během dovolené v Tunisku, čtrnáct dní před odletem. Nakonec se ukázalo, že tento čas úplně stačil, i když jsem si tím způsobila zbytečný stres. Schválení přišlo do pěti pracovních dnů, možná i dříve. Potvrzení mi ale nedorazilo na e-mail, a tak jsem několikrát denně kontrolovala stav své žádosti na stránkách vietnamské imigrační správy. Ty však několik dní nefungovaly a nedařilo se mi nic načíst. Teprve po pár dnech se systém rozběhl a já s úlevou zjistila, že moje žádost už byla vyřízená a schválená.
Cestovní pojištění jsem si zařídila doslova na poslední chvíli – dva dny před odletem. Vybrala jsem si aplikaci SafetyWings, kde mě pojištění na celé čtyři měsíce vyšlo asi na pět tisíc korun. Sama přesně nevím, zda je to hodně, nebo málo. Rozhodla jsem se pro tuto variantu na doporučení kamarádky, která strávila v Asii téměř rok a musela dokonce využít zdravotní péči. Díky její zkušenosti jsem věděla, že tato společnost spolehlivě proplácí veškeré výdaje.
Další věcí, kterou jsem si před odletem zařídila, byla mobilní data. Zakoupila jsem si je přes aplikaci Nomad a rovnou zvolila nejdelší balíček na 45 dní. Postupem času se ale ukázalo, že to byla zbytečná volba. Aplikace totiž nabízí pouze eSIM s daty, ale bez místního čísla – a právě vietnamské číslo je tady téměř nutností.
Původně jsem chtěla počkat alespoň těch 45 dní a až poté si pořídit vietnamskou SIM kartu s číslem i daty. Okolnosti mě ale donutily koupit si ji už po dvou týdnech. Většina restaurací totiž nepřijímá klasické platby kartou, ale pouze přes mobilní aplikace, které vyžadují vietnamské telefonní číslo. Stejně tak mnoho dalších aplikací vás bez něj vůbec nepustí dál.
K tomu všemu je vietnamská SIM karta nejen praktičtější, ale i levnější a s mnohem větším množstvím dat než balíček z Nomadu. Podle mé zkušenosti je tedy nejlepší koupit si SIM kartu hned na letišti. Myslím, že je vždy aktivní jen na měsíc, takže je potřeba ji pravidelně obnovovat. Sama to zatím vyzkoušené nemám, ale obchody Viettel (poznáte je podle červených log) jsou v Hanoji na každém kroku, takže až mi platnost vyprší, zajdu se zeptat přímo tam, jak postupovat dál.
Nejdelší dobu mi zabralo rozhodování o ubytování. Nakonec jsem ho zajistila přes Airbnb – za částku kolem 7–8 tisíc korun se dá sehnat slušné bydlení do pěti kilometrů od centra. Já si vybrala místo vzdálené asi sedm kilometrů, protože kancelář, kam denně dojíždím, je na okraji města. Nechtěla jsem trávit zbytečně moc času na cestách, a tak jsem zvolila polohu mezi centrem a kanceláří.
Samotné ubytování mě stojí necelých sedm tisíc měsíčně a na konci měsíce k tomu připlácím zhruba pět set korun za energie. Jediné, co bych příště udělala jinak, je rezervace přímo u hotelu – věřím, že by to obě strany ocenily a já bych mohla i něco ušetřit.
Další věci jsem před odletem už neřešila, i když zpětně mě napadlo, že jsem si mohla předem zjistit třeba možnost očkování nebo si zařídit mezinárodní bankovní účet, jako je Wise nebo Revolut. Naštěstí mi ale stačily ty základní přípravy, které jsem udělala. Mezinárodní účet by mi možná ušetřil pár korun při převodech, ale v praxi to není velký rozdíl – když v obchodě zaplatím 195 Kč, banka mi strhne 200 Kč. Používám Raiffeisenbank a tenhle rozdíl pro mě není tak zásadní, aby stálo za to to řešit.
Když jsem měla vyřízené vízum, pojištění i ubytování, nezbývalo než zabalit kufr a čekat na den D. Ten přišel v polovině srpna, kdy jsem poprvé přistála na letišti Noi Bai v Hanoji. A právě tam začalo to skutečné dobrodružství – o nezapomenutelném prvním setkání s Vietnamem píšu v dalším dílu.
