Za šestého krále legendární dynastie Hong Bang, někdy okolo 17. st. př. n. l., žil v malé vesnici bezdětný manželský pár. Ať už se jakkoli snažili, nemohli přivést potomka na svět, a tak se smířením ochotně pomáhali ostatním rodinám s různými záležitostmi, aby mohli rozdávat lásku alespoň tak. Jednoho dne, při práci na poli, našla žena velkou stopu, ke které si ze zvědavosti přiložila nohu. Zázrakem otěhotněla a po devíti měsících porodila dítě, kterému se svým manželem dala požehnané jméno Giong [zong].
Giong však ve třech letech stále nemluvil, ani se nesmál a neuměl nechodit. V té době na Vietnam zaútočila čínská vojska. Král vyslal po celé zemi své podřízené, aby sehnali hrdinu, který by zemi zachránil. Když Giong zprávu zaslechl, náhle ke své matce promluvil: “Matko, přizvi k nám posla, musím si s ním promluvit.” Posel měl královi vyřídit, aby Giongovi nechal ukovat železné brnění, meč a železného koně, se kterým porazí čínské nájezdníky. Chlapec po té začal s ohromnou rychlostí růst, jídlo mu nikdy nestačilo a rodičům docházely prostředky. Požádali tedy celou vesnici o podporu a ta dobrosrdečné rodině s radostí pomohla. O několik dní později do vesnice dorazila Giongova “zásilka”, a protože v té době se z něho už stal neskutečně silný muž, nasedl plně vybaven na koně a okamžitě vyjel porazit nepřátele.
Socha Zonga v Hanoji.
Po této výhře se Giong a jeho kůň povznesli do nebe. Je považován za jednoho ze Čtyř nesmrtelných vietnamské mytologie, jsou o něm napsány básně a na jeho počest se dodnes každým rokem v únoru koná Festival svatého Gionga. Uhádnete, jaký význam má tento příběh pro vietnamskou společnost?
